Penzion Pacovka
Historie lomu a hostince v Pacově Hoře
Chýnovské vápno bylo zaznamenáno bezpečně již ve středověku. Z roku 1747 pochází zpráva, že kníže Josef Schwarzenberg koupí připojil ke svému chýnovskému panství mimo jiné i „jeden dobrý vápenný lom pod Pacovou horou“. O rok později se uvádí, že jsou zde krásné a bohaté vápencové skály, které přinášely nejlepší užitek jednak jako surovina pro pálení vápna, ale také lámáním kamene a jeho prodejem.
V roce 1864 při lámání kamene v Pacové Hoře byla objevena ve skále hluboká jeskyně, a to následovně. Při vrtání skály vypadl lamači Vojtěchu Rytíři nebozez do jakési rozsedlinyve skále. Lamači chtěli nebozez vyndat, ale ten zapadl hluboko do díry, která byla dosti prostorná na to, aby se tam člověk mohl spustit po provaze. Později bylo místo blíže prozkoumáno a bylo shledáno, že je zde velmi pěkná a prostorná vápencová jeskyně částečně zdobená krápníky.
V 80. letech 19. století se rozmohl na Chýnovsku, zejména mezi dělníky v lomech tzv. kořaleční mor. Dělníci pracovali v partách a také výplata byla pro celou partu dohromady. Kořalka se v soudkách opatřovala pro celou partu, zaplatila se o výplatě a zbytek se rozdělil. Platil každý člen party ať pil či nepil. Není proto divu, že alkoholu podlehl každý. Prakticky veškerou mzdu dělníci utratili za levnou lihovinu a domů téměř nic nedonesli. Bylo potřeba velké osvěty i nátlakových akcí, aby tento sociálně škodlivý fenomén ustoupil. Z této doby také pochází první zmínka o hostinci v Pacové Hoře. V roce 1901 ho zde zřídil chýnovský velkostatkář a právě z důvodu kořalečního moru zde bylo zakázáno čepovat kořalku.
Koncem 70. let minulého století přestal hostinec jako takový fungovat.
Poslední odstřel v lomu Pacova Hora byl proveden 24.11.1998. Do konce roku 1999 byly ukončeny všechny demoliční a rekultivační práce. V současné době je lom prohlášen přírodní rezervací.
Čerpáno z publikace M. Švece
„Historie a vývoj kamenolomu Pacova Hora“